Můj příběh

Můj příběh se začal psát na podzim roku 2011.

Můj tatínek, úžasný člověk a chovatel všeho možného náhle zemřel. Byl to skvělý člověk a táta s velkým srdcem, které ho nakonec zradilo.

Zanechal mi chov papoušků, jelenů a pštrosů. Nebyla jsem na to připravená. Seděla jsem uprostřed zahrady v altánku, smutek se dal ze mě ždímat a nevěděla jsem co mám dělat.

Chtěla jsem se nějak vyrovnat s tou hroznou ztrátou, ale nebyl čas. Musela jsem se postarat o zvířata. Najednou, jsem si připadala bezradná a zoufalá. Moje maminka již zemřela a já tady najednou byla sama. Na všechno. Přesto, že jsem od malička mezi zvířaty vyrůstala, měla jsem svou práci manažerky, kterou jsem měla ráda.

Co teď? Byla to výzva.

Uplynulo pár dní a stav byl takový, že jsem pouze udržovala při životě zvířata, která mi tatínek zanechal. Takhle to dál nejde. Byla jsem zoufalá.

Jednoho dne mi zazvonil telefon.

„Můžeme přijet? Chtěli bychom ti pomoc“ V mé situaci to byla rajská hudba pro mé uši. Byla jsem unavená a vyčerpaná. „Jasně, přijeďte“ Kdo to byl? Co se bude dít? Nemohla jsem dospat následujícího dne.

Radost z toho, že mi někdo chce pomoc se mísila se strachem a očekáváním. Nemohla jsem pochopit, že někdo jen tak zavolá a nabídne mi pomoc.

Druhý den se zahrada zaplnila partou lidí, kteří byli opravdoví přátelé mého tatínka, a hlavně byli všichni chovatelé papoušků! Nemohla jsem uvěřit, že něco takového ještě existuje. Přijela parta lidí, kteří mi chtěli zcela nezištně pomoc. Navíc přivezli i malé sladké občerstvení ke kafíčku a najednou tady byla úžasná svěží atmosféra.

Všichni se vrhli na práci a začali mě učit. Strávili tu se mnou celý den. Skvělý den. Tento den dal vzniknout velkému přátelství a pochopení.

Nastala další kapitola mého života.

Ukončila jsem svou manažerskou kariéru. Vyměnila jsem klimatizovanou kancelář za čerstvý vzduch a kostýmek za montérky. Jak to bylo dál?

Rozjela jsem fungující výdělečnou křepelčí farmu, ale jak to, tak bývá, nestačilo mi to. Chtěla jsem víc. Napsala jsem tedy knihu o chovu japonských křepelek. Musím zpětně uznat, že jsem takový zájem o knihu nečekala.

Mezitím můj manžel jezdil na ryby a jednou mě vzal s sebou. Nádhera. Ten klid, ta pohoda. Sedíte u rybníka a máte čas si vše rozmyslet, a přitom na nic nemyslet. Nepopsatelné, jedinečné. Je to způsob života.

Přišla další etapa. Začala jsem s manželem jezdit pravidelně. Prodala jsem křepelčí farmu, abych měla čas na rybaření. Chov papoušků jsem si samozřejmě nechala. Tak nějak to sem patří.

Rozjela nový projekt na výrobu návnad pro sportovní rybolov s vlastními recepturami a pod mou vlastní značkou Boilies HZ.

Tak mě tady máte…..