Moje první šedesátka

K rybařině mě zlákal před 30 ti roky můj kamarád Tomáš s kterým jsem začal jezdit na krátké výpravy.

Naučil jsem se základní triky, uzle a chytání všech ryb od kapra, candáta až po štiku. Podnikali jsme výpravy na Sázavu a Berounku později na větší přehrady Slapy, Orlík a Lipno.

Jako každý v té době jsem začínal chytat na kolínko, rohlík, žížalu a později na foukanou kukuřici.

Pamatuji si na svého prvního většího kapra ze Slapské přehrady. Bylo to asi 5 m od břehu. Viděl jsem na hladině pohyb ryby. Tomáš mi doporučil to jen tak zhoupnout a následoval hned záběr.

Byla to moje první šedesátka. Byl to adrenalin, zmatek a nervozita. Po krátkém boji byl kapr v podběráku. Pro mě tenkrát neuvěřitelný zážitek.

V té době jsem si koupil první knížku o chytání kaprů tzv. anglickým způsobem, na boilies. Byla to kniha slavného kapraře Andyho Littla. Hltal jsem každou stránku. Kniha byla plná všech možných technik návazců a lovení trofejních kaprů.

Zprvu jsem vůbec nechápal, jak může jedna kulička pod háčkem přelstít zkušeného kapra. Studoval jsem, jak je možné ji vůbec navázat na vlas pod háčkem. Dodnes si pamatuji větu z této knihy: „Když to na nic nebere zkus lunchmeat“.

Moje zvědavost mi nedala a koupil jsem si v rybářském obchodě první kuličky boilie a začal zkoušet. Moc jsem tomu nevěřil.

Vybral jsem si jednu svazovou pískovnu, kterou jsem míjel cestou z práce. Po vzoru Andyho jsem zhruba týden krmil kuličkami jedno odlehlejší místo na pískovně. Po týdnu jsem šel na to.

Déšť, vítr a chladnější podzimní počasí mně neodradilo a po hodinách čekání z krmného místa mi přišel dlouhý táhlý záběr. Byla to fakt jízda. Sundal jsem „policajta,, a šel do boje. Po 20 minutách jsem měl v podběráku kapra 85 cm (váha tenkrát u vody ještě nebyla). Byl jsem překvapen, když jsem viděl, jak háček pevně sedí a kulička na vlasu visí z tlamky. Byl to nádherný šupík. Byl jsem nadšený, že, to, co jsem si načetl opravdu funguje. Okolní rybáři se přišli podívat. Označili mě za blázna, protože jsem se rozhodl vrátit ho zpět vodě. Mé rozhodnutí nezměnili a šupík mazal zpět do vody.

Od vody jsem odcházel spokojený a šťastný. Věděl jsem, že už jinak chytat nebudu, že to je můj styl. Tak je tomu dodnes.

Pak díky jiným okolnostem přišla přestávka v rybaření. Veškeré vybavení jsem pečlivě uschoval, a to bylo dobré rozhodnutí.

Věděl jsem, že se k tomu vrátím.

Nyní rybařím už dalších 10 let. Mám bezva parťáka a tou je moje manželka.

Boilies na naše výpravy vyrábí právě ona.

Společně trávíme čas rybařením, a to jsou pro nás oba krásné chvíle. Teď můžeme snít spolu o našem trofejním úlovku.

A to je fajn.