Jak to všechno začalo.....

Říká se, že každý dobrý nápad vzniká diskuzí u piva :-) U nás to bylo kafíčko.

Můj manžel se jmenuje Igor. Je to zkušený rybář. Já ne. Neviděla jsem nic zajímavého na tom sedět u vody, zírat před sebe a nic nedělat. Myslela jsem si, že je to zábava jen pro chlapy. Tenkrát jsem ještě netušila, jak moc se mýlím.

Vrátíme se k tomu kafíčku. Sedíme, povídáme si v našem krásném altánku a já Igorovi říkám :

" Proč nejdeš na ryby, když tě to tak baví...?"

"Nemám s kým..." zněla odpověď.

Je pravda, že se manžel za mnou přistěhoval na vesnici, kde prakticky nikoho nezná a jeho přátelé rybáři, se kterými dříve na ryby chodil jsou z Prahy a okolí.

"Tak já pojedu s tebou..." navrhla jsem 

"Ty by si fakt jela...? "

"Proč ne, stejně si potřebuji odpočinout, tak budu na rybách relaxovat, třeba si konečně dočtu tu knížku"

Hotovo, domluveno. Pojedeme na ryby. 

Samozřejmě první co bylo potřeba udělat bylo zrevidovat rybářské načiní a návnady. 

Výbava byla uspokojivá, takže dokoupit nějakou tu bižuterii a hlavně nějaké to krmení. 

Navštívili jsem spolu jeden rybářský obchod a pro mě veliké překvapení. Velký výběr všeho náčiní a různých pomůcek, zkrátka jsem nevěděla kam dřív s očima. Velice se mi líbila ta vůně. Zaujala mě široká nabídka boilies. Různě vůně, chutě, velikosti....

Doma jsem vyzpovídala Igora, z čeho vlastně ty koule jsou.

Ráda vařím, tak jsem dostala nápad:

"Tak já ti ty koule vyrobím..." vypadlo ze mě večer u televize

"Co...?" překvapila jsem Igora a možná i sebe 

"Nemuže to být přeci nic složitého. Když ti dokážu udělat svíčkovou s knedlíkem tak přeci dokážu i koule pro ryby. Nebo myslíš že je to tak složité?"

"Je to na tobě..." zněla odpověď

Igor moc dobře ví, že když si něco vezmu do hlavy, tak to jen tak nevzdám.

Hledala jsem na internetu nějaké recepty a návody. Bohužel co rybář, to názor. Poskládala jsem si tedy vlastní recept.

Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že jsem se asi opravdu přecenila. Jenže život mě naučil, že se překážky musí překonávat a každý problém je vlastně výzva. 

Nedařilo se mi namíchat ideální těsto. Jedno bylo moc suché, druhé moc mastné, třetí po usušení bylo jak beton a pořád dokola.

Pak to přišlo. 

Moje první podařené boilies !!!! 

Vypadalo perfektně, bylo krásné a voňavé, konečně jsem byla spokojená. Moje první jahodové boilies.

Zkouška u vody dopadla perfektně a já byla spokojená. Začali jsme častěji jezdit k vodě a najednou se spotřeba koulí výrazně zvedla. 

Chtělo to stroj. Pak taky pařák, hm hnětač by taky nebyl špatný ..... a už to jelo. 

Vyklidila jsem volné prostory u nás na farmě a zřídila výrobnu boilies. 

Teď se můžu o svou radost a úspěch podělit i s Vámi....

Mě to zkrátka baví..... :-)